1. Zosobnění lásky:
Na začátku by láska mohla být představována jako šťastná a spojující síla v Shakespearových romantických komediích. Jak se však objevují konflikty a překážky, personifikace lásky jako nestálé, nemilosrdné nebo dokonce kruté signalizuje posun k tragédii. Tato změna emocí odráží rostoucí nejistotu postav a blížící se potíže.
2. Zosobnění osudu:
Shakespeare často používá personifikaci k zobrazení osudu nebo osudu jako sil, které jsou mimo lidskou kontrolu. Vyprávění se může změnit, zvláště když se osud nebo jednání jiných vnějších sil stanou hlavním konfliktním bodem zápletky. Tento posun podtrhuje pocit beznaděje, který se často objevuje v tragédiích.
3. Zosobnění smrti:
Aby Shakespeare naznačil nevyhnutelnost a konečnost katastrofy, používá techniku personifikace smrti. Tragédie v zápletce často vyvrcholí smrtí, která může mít různé podoby včetně nemoci, násilí nebo dokonce duchovního rozkladu. Tato charakteristika zvyšuje pocit úmrtnosti.
4. **Personifikace přírody v romantické komedii často zobrazuje přírodu jako mírumilovnou, harmonickou a podpůrnou. Při tragédii se však příroda může stát tvrdou, neústupnou a nepřátelskou. Tato změna ukazuje emocionální změnu, kterou postavy procházejí, stejně jako temnější atmosféru zápletky.
5. Čas personalizace:
Shakespeare používá personifikaci času k zobrazení prchavých okamžiků, uvadající krásy a nevyhnutelného vývoje událostí. Toto zařízení zdůrazňuje pocit naléhavosti a bezmocnost tragického hrdiny zvrátit neúprosné plynutí času.
Příklady z konkrétních Shakespearových her:
1. * Láska a tragédie v Romeovi a Julii: Zpočátku se zdá, že láska spojuje Romea a Julii dohromady v neochvějné oddanosti, ale jak se objevují překážky a jejich volby se stávají dramatičtějšími, kdysi milující láska se postupně proměňuje v sílu, která řídí jejich zánik.
2. Zosobnění osudu v Macbeth: Čarodějky představují osud a předpovídají Macbethovu budoucnost. Jejich prorocké vize lapají Macbetha do sítě ambicí, chamtivosti a krveprolití. Zlom v zápletce a Macbethův nezvratný osud jsou označeny tímto zosobněním osudu.
3. Zosobnění smrti v Hamletovi: Přítomnost smrti sama o sobě je často zmiňována ve formě Ducha Hamletova otce. Duchova touha po pomstě spustí řetězec tragických událostí, které vyústí v Hamletův pád do šílenství a zoufalství.
4. Zosobnění přírody v "The Tempest": Prosperovy magické schopnosti mu dávají kontrolu nad přírodními prvky ve hře. Příroda se v Aktu 1 mění z poklidného útočiště jeho ostrova na rozzlobenou sílu, která odráží jeho vlastní emocionální otřes.
5. Zosobnění času v "The Winter's Tale": Leontesova závist a podezřívavost ohledně Hermioniny čistoty mají hrozné dopady jak na jeho království, tak na jeho vztahy. Když se Leontes tuto skutečnost dozví a pokusí se napravit, čas uplynul a příběh nabral temný spád.
Shakespearovo mistrovství v personifikaci vytváří hluboké ponoření do dramatu, zvyšuje emocionální účinky a symbolizuje rozsáhlejší existenciální témata. Tato metoda zdůrazňuje hlavní dějové obraty a zdůrazňuje posun od raného optimismu a lásky k romantice k temným tématům a tragickým událostem v shakespearovské literatuře.