Na začátku hry jsou Macbeth a Banquo blízcí přátelé a kamarádi ve zbrani. Bojovali bok po boku v bitvě a Macbeth Banqua respektuje a obdivuje. Poté, co Macbeth zavraždí Duncana a stane se králem, se však ze svého zločinu začne cítit provinile a paranoidně. Bojí se, že Banquo odhalí jeho tajemství a odhalí ho, a tak se vůči Banquovi stává stále vzdálenějším a podezřívavějším.
V této scéně dosahuje Macbethova paranoia svého vrcholu. Zařídil, aby Banquo a jeho syn Fleance byli zavražděni, a netrpělivě očekává zprávy o jejich smrti. Je tak pohlcen svou vinou a strachem, že sotva může fungovat. Když na banketu spatří ducha Banquo, vyděsí se a začne řádit. Tato scéna ukazuje, jak daleko Macbeth klesl od vznešeného válečníka, kterým byl na začátku hry. Nyní je z něj zlomený a provinilý muž, pronásledovaný následky svých činů.