Po atentátu se Brutus snaží ospravedlnit své činy před římským lidem. Pronese řeč, ve které argumentuje, že Caesar byl tyran a že musel být zabit, aby byla zachována republika. Brutova řeč je přesvědčivá, ale lidi úplně nepřesvědčí. Mnozí z nich jsou stále věrní Caesarovi a zlobí se, že byl zabit. Brutova řeč také zdůrazňuje rozdíly v římské společnosti. Někteří lidé věří, že republika je nejlepší formou vlády, jiní zase, že k udržení pořádku je potřeba silný vůdce. Brutovy činy vynesly tyto rozdělení na povrch a nakonec povedou k pádu republiky.
Brutův pohled na vzestup moci je varováním před nebezpečím ambicí. Brutus je dobrý muž s dobrými úmysly, ale je to také člověk chybující. Je příliš důvěřivý a příliš rychle jedná. Jeho rozhodnutí zavraždit Caesara je tragickou chybou a nakonec vede k jeho vlastnímu pádu. Brutův příběh nám ukazuje, že i ty nejušlechtilejší úmysly mohou mít nezamýšlené následky.