Jedna teorie říká, že asijské divadlo začalo jako forma náboženského rituálu. Ve starověkých společnostech lidé předváděli tance, písně a předváděli příběhy ze svého náboženství, aby potěšili bohy a přinesli štěstí. Tato představení se často konala v chrámech nebo jiných posvátných prostorách a často je doprovázela hudba a bubnování.
Další teorií je, že asijské divadlo se vyvinulo jako forma zábavy. V dávných dobách se lidé scházeli na veřejných prostranstvích, aby sledovali, jak umělci vyprávějí příběhy, zpívají písně a tančí. Tato představení byla často velmi komplikovaná a mohla trvat hodiny nebo dokonce dny.
Postupem času se asijské divadlo vyvinulo a vyvinulo se do bohaté a živé umělecké formy, kterou je dnes. Existuje mnoho různých forem asijského divadla, z nichž každá má svůj vlastní jedinečný styl a tradice. Některé z nejpopulárnějších forem asijského divadla zahrnují čínskou operu, japonské kabuki, korejské pansori a indické kathakali.
Asijské divadlo mělo hluboký dopad na světovou kulturu. Ovlivnila vývoj západního divadla a je i nadále zdrojem inspirace pro umělce a performery po celém světě.