1. Představivost a realita: Příběh zkoumá rozmazané hranice mezi fantazií a realitou. Dětská fantazie běží na plné obrátky, zvláště pak Berthina, která vykouzlí děsivé příběhy, které vedou k zamlžování toho, co je skutečné a co ne. Toto téma je dále zdůrazněno nejednoznačným koncem, kde je čtenář ponechán na pochybách, zda byly „strašné“ události skutečné nebo smyšlené.
2. Síla vyprávění: Příběh zdůrazňuje sílu vyprávění, zejména pokud jde o navození strachu a fascinace. Dětské obavy umocňují živé popisy a znepokojivé příběhy vypravěče. To zdůrazňuje sílu jazyka a představivosti při utváření našich vjemů a zkušeností.
3. Ovládání a napájení: Příběh nenápadně zkoumá témata kontroly a moci. Vypravěč se prostřednictvím svých příběhů pokouší ovládat dětskou představivost a chování. Děti, zvláště Bertha, se této kontrole brání tím, že si vykouzlí své vlastní znepokojivé příběhy. Tento boj o moc mezi vypravěčem a publikem odhaluje složitost lidské interakce a touhu po kontrole.
4. Zneklidňující povaha neznáma: Příběh se dotýká přirozeného strachu z neznámého a zneklidňující povahy neznámého. Příběhy vypravěče jsou plné nejednoznačných a zneklidňujících událostí, které v dětech vyvolávají neklid a strach. To zdůrazňuje naši přirozenou tendenci bát se toho, čemu nerozumíme nebo co neovládáme.
5. Důležitost perspektivy: Příběh nakonec zdůrazňuje důležitost perspektivy. Dětské úzkosti a strachy jsou do značné míry ovlivněny vyprávěním vypravěče. Nejednoznačnost konce však umožňuje čtenáři interpretovat události z vlastní perspektivy, zpochybňovat povahu reality a sílu představivosti.
Celkově je „Vypravěč“ od Waltera de la Mare mnohostranným příběhem zkoumajícím složitý vztah mezi představivostí, realitou, vyprávěním, ovládáním a zneklidňující povahou neznáma.