Zde je důvod:
* Kodifikace a reforma stávajících zákonů: Suleiman dohlížel na systematickou kodifikaci osmanského právního systému který byl dříve založen na mozaikách náboženských a zvykových zákonů. Výsledkem byl Kanun-i Sultan Suleyman , komplexní právní řád, který zpřesnil stávající zákony a zavedl nové předpisy pro různé aspekty života, včetně trestního práva, rodinného práva a obchodního práva.
* Posílení právního systému: Suleiman zavedl silnější soudní systém s hierarchickou strukturou a specializovanými soudy. To pomohlo zajistit konzistentnost a spravedlnost při uplatňování práva.
* Důraz na spravedlnost: Suleiman byl známý svou osobní oddaností spravedlnosti a sám pravidelně přezkoumával právní případy. Věřil, že zákon by měl platit stejně pro všechny občany bez ohledu na jejich postavení.
* Rozšíření právního rozsahu: Sulejmanovy právní reformy rozšířily dosah osmanského práva na nová území dobytá za jeho vlády. To pomohlo upevnit osmanskou nadvládu a vytvořit jednotnější právní systém v celé říši.
I když se termín „zákonodárce“ může zdát absolutní, přesně odráží transformační dopad, který měl Sulejman na osmanský právní systém. Nevytvářel pouze nové zákony, ale organizoval, objasňoval a modernizoval stávající systém , čímž je přístupnější a efektivnější. Toto dědictví nadále formuje právní praxi v Turecku i mimo něj i dnes.