1. Maska identita: Hamlet se skrývá za tapiserií, když uslyší Polonius mluvit se svou matkou Gertrude. Hamlet věří, že Polonius je Claudius, jeho strýc a nevlastní otec, kterého má podezření z vraždy svého otce. V záchvatu vzteku Hamlet strčil meč skrz tapiserii a zabil Poloniuse.
2. Pomsta a hněv: Hamlet je hluboce konzumován touhou po pomstě proti Claudiusovi, o kterém věří, že ukradl trůn a život jeho otce. Jeho činy, poháněné hněvem a zármutkem, jsou zahaleny paranoií a pokřiveným pocitem spravedlnosti.
3. Mentální nestabilita: Hamletův stav mysli je již křehký, poznamenán zármutkem a nejistotou. Snaží se rozeznat realitu před iluzí, což ho činí zranitelným vůči vyrážkovým jednáním a nesprávným posouzením.
4. Hra „pastrapa“: Hamletovo představení hry „Mousetrap“, která zobrazuje otrávení krále, mělo za cíl odhalit Claudiovu vinu. Poloniusova přítomnost během hry vede Hamleta k podezření do jeho zapojení do pozemku, což dále pohánělo jeho hněv.
5. Dramatická ironie: Publikum ví, že Polonius není Claudius a přidává do scény vrstvu tragédie. Zdůrazňuje tragické důsledky Hamletových akcí, poháněných zármutkem a nesprávným posouzením.
Je důležité si uvědomit: Hra zkoumá složitost lidské přirozenosti, zejména souhra rozumu a vášně. Zatímco Hamletovy akce se zdají impulzivní a dokonce kruté, pramení z hluboce zakořeněné potřeby spravedlnosti a váhy jeho emocionálního zmatku.