1. Politická a sociální korupce: Hamlet vidí dánský soud jako zkorumpovaný a utlačovatelský. Král Claudius zavraždil svého bratra, Hamletova otce, aby získal trůn. Soud je plný podvodů a intrik a Hamlet se cítí uvězněn v systému, který nemůže změnit. Svou frustraci a touhu po útěku vyjadřuje přirovnáním Dánska k „vězení“.
2. Mravní úpadek a pokrytectví: Hamlet je znechucen morálním úpadkem, který vidí v dánské společnosti. Pozoruje pokrytectví a povrchnost členů soudu a při hledání pravdy a spravedlnosti se cítí izolovaný a sám. Používá metaforu vězení, aby vyjádřil svůj pocit uzavřenosti v morálně zkrachovalé společnosti.
3. Omezené možnosti a omezení: Hamlet se během hry cítí omezený ve svých činech a volbách. Je vázán povinností pomstít smrt svého otce, ale také se potýká s morálními dilematy a nejistotou ohledně správného postupu. Pocit, že je uvězněn v koloběhu násilí a odplaty, přispívá k tomu, že Dánsko vnímá jako vězení.
4. Psychologické vězení: Hamlet zažívá hluboký pocit psychického uvěznění kvůli svému smutku, vině a existenciálním úvahám. Potýká se s otázkami o životě, smrti a smyslu existence. Tíha jeho myšlenek a emocí ho zatěžuje a nutí ho cítit se uvězněný ve vlastní mysli.
5. Kontrast s idealistickými očekáváními: Hamletova deziluze pramení z jeho idealizované představy o Dánsku před otcovou smrtí. Vzpomíná na dobu, kdy bylo království vnímáno jako místo míru a blahobytu. Kontrast mezi touto idealizovanou minulostí a současným stavem Dánska dále zdůrazňuje pocit uvěznění a uvěznění.
Hamletovo použití vězeňské metafory odráží jeho hluboký pocit zoufalství, deziluze a omezení, která na něj uvalily jeho okolnosti. Slouží jako mocný symbol jeho boje proti vnějším a vnitřním silám, které omezují jeho svobodu a štěstí.