Zde jsou některé běžné rejstříky používané v dramatu:
1. Formální registrace:
- Používá správnou gramatiku, slovní zásobu a větné struktury.
- Spojeno s postavami vyšších společenských vrstev, autoritami nebo oficiálním prostředím.
- Může ve hře vyjadřovat vážnost, respekt, důstojnost nebo formálnost.
2. Neformální registrace:
- Používá hovorový jazyk, kontrakce a běžné výrazy.
- Spojeno s každodenními rozhovory, přátelskými dialogy nebo postavami z nižších společenských vrstev.
- Může vytvářet pocit realismu, známosti nebo neformálnosti.
3. Poetický rejstřík:
- Používá obrazný jazyk, metafory, přirovnání a zvýšený jazyk.
- Spojeno se zvýšenými emocionálními momenty nebo zvýšeným poetickým efektem.
- Může zprostředkovat krásu, představivost nebo zvýšené emoce.
4. Registr dialektů:
- Odráží řečové vzorce a přízvuky konkrétního regionu nebo sociální skupiny.
- Dává postavám odlišnou identitu, zvyšuje realismus a zobrazuje kulturní rozmanitost.
- Může zahrnovat jedinečnou výslovnost, slovní zásobu a gramatiku specifické pro daný region.
5. Historický rejstřík:
- Používá jazyk a výrazy vhodné pro konkrétní historické časové období.
- Odráží styl řeči a kulturní nuance doby zobrazené ve hře.
- Může obsahovat archaická slova, větné struktury a fráze z historického období.
6. Slangový registr:
- Zahrnuje slangové výrazy, současný žargon nebo specializovanou slovní zásobu.
- Používá se k zobrazení postav z konkrétní subkultury, generace nebo sociální skupiny.
- Může odrážet moderní den nebo slang specifický pro období.
Volba rejstříku v činohře výrazně ovlivňuje celkové vyznění hry, charakterizaci i diváckou odezvu. Umožňuje dramatikům vytvořit konzistentní jazykový styl a efektivně předat zamýšlené sdělení publiku.