Klasický tragický hrdina vykazuje následující vlastnosti:
1. Hamartia (chyba):
Hrdina má tragickou chybu, která přispívá k jejich pádu. Může to být arogance, přehnaná ctižádostivost, pýcha, unáhlenost nebo zavádějící honba za vznešenou věcí.
2. Arogance (nadměrná pýcha):
Hrdinova hrdost a sebevědomí je vedou k překračování hranic a vzepření se osudu či morálním zásadám.
3. Anagnorisis (rozpoznávání):
V určitém okamžiku příběhu hrdina podstoupí okamžik sebeuvědomění a rozpozná svou chybu nebo důsledky svých činů.
4. Peripeteia (zvrat štěstěny):
Hrdina zažije náhlou změnu bohatství, často z nejvyššího bodu na nejnižší, kvůli jejich tragické chybě.
5. Katarze (očista):
Diváci pociťují lítost a strach, když jsou svědky hrdinova utrpení a pádu, což vede ke katarznímu uvolnění emocí.
Příklady klasických tragických hrdinů:
a) Oidipus Rex (Oidipus král) od Sofokla: Oidipus nevědomky naplní proroctví tím, že zabije svého otce a ožení se s jeho matkou. Jeho tragickou chybou je přílišná pýcha a spoléhání se na svůj intelekt.
b) Macbeth od Williama Shakespeara: Macbethova ctižádostivost a touha po moci ho dovedou k sérii násilných činů. Jeho tragickou chybou je neschopnost ovládat své touhy.
c) Hamlet od Williama Shakespeara: Hamletův vnitřní konflikt a váhání jednat přispívají k jeho tragickému pádu. Jeho tragická chyba spočívá v jeho přemýšlení a nerozhodnosti.
V moderní literatuře a popkultuře je archetyp tragického hrdiny nadále zkoumán a adaptován, což tomuto trvalému konceptu přidává nové dimenze a složitosti.