Jedním z příkladů stylizovaného pohybu v dramatu je použití divadelních technik Kabuki. Kabuki je tradiční japonská divadelní forma, která se vyznačuje přehnanými pohyby, propracovanými kostýmy a dynamickými scénami. Herci v Kabuki používají vysoce stylizované pohyby k vyjádření emocí a k vytvoření pocitu dramatu a podívané.
Dalším příkladem stylizovaného pohybu v dramatu je použití technik Commedia dell'arte. Commedia dell'arte je forma italského divadla, které vzniklo v 16. století. Herci v Commedia dell'arte používají stylizované pohyby, masky a grotesky, aby vytvořili vtipná a zábavná představení.
Stylizovaný pohyb lze také použít v současném dramatu k vytvoření pocitu odcizení nebo k vyjádření složitých emocí a myšlenek. Například ve hře „Čekání na Godota“ od Samuela Becketta se postavy zapojují do opakujících se stylizovaných pohybů, které vyjadřují jejich pocit frustrace a absurdity.
Celkově je stylizovaný pohyb v dramatu mocným nástrojem, který lze použít k vytvoření různých efektů, od zvýšené divadelnosti až po emocionální hloubku a složitost.