1. Struktura grafu:
Forma v dramatu zahrnuje způsob, jakým se děj odvíjí a postupuje. Zahrnuje prvky jako:
- Úvod:Stanovení prostředí, postav a výchozí situace.
- Rising Action:Série událostí, které vytvářejí napětí a konflikty.
- Climax:Zlomový bod hry, kdy konflikt dosáhne svého vrcholu.
- Falling Action:Události vedoucí k vyřešení konfliktu.
- Rozlišení:Konečný výsledek nebo závěr hry.
Dramaturgové si mohou vybrat různé dějové struktury, lineární, nelineární nebo epizodické, v závislosti na jejich uměleckém záměru a povaze příběhu.
2. Vývoj postavy:
Forma také zahrnuje to, jak jsou postavy představovány, rozvíjeny a proměňovány v průběhu hry. Dramatici mohou používat různé techniky, jako jsou samomluvy, monology, dialogy a interakce s jinými postavami, aby odhalili své myšlenky, motivace a emocionální cesty.
3. Dialog:
Dialog je základním prvkem, který řídí formu a akci v dramatu. Zahrnuje mluvená slova postav, vyjadřující jejich myšlenky, pocity a záměry. Dialog může být naturalistický, poetický nebo stylizovaný v závislosti na žánru a stylu hry.
4. Nastavení:
Nastavení odkazuje na čas a místo, kde se hra odehrává. Může být realistický nebo abstraktní, historický nebo současný a může mít významný dopad na atmosféru, vyznění a témata hry. Dramatici používají prostředí k vytvoření specifického prostředí a kontextu pro své postavy a příběhy.
5. Čas:
Manipulace s časem je také zásadním aspektem dramatické formy. Hry mohou být strukturovány tak, aby se odehrávaly v krátkém období, jako je jeden den, nebo v rozsahu několika let. Dramatici mohou také používat techniky, jako jsou flashbacky, časové skoky nebo paralelní časové osy, aby prozkoumali různé aspekty příběhu.
6. Tón:
Tón je celková atmosféra a emocionální kvalita hry. Může to být vážné, komické, tragické, satirické nebo jejich kombinace. Vyznění hry ovlivňuje odezvu a interpretaci diváků.
Manipulací a experimentováním s těmito prvky vytvářejí dramatici rozmanité formy dramatu, od tradičních tragédií a komedií až po experimentální a postmoderní divadlo. Každá forma má své jedinečné konvence a techniky, které umožňují dramatikům zkoumat různá témata, emoce a nápady a vyvolávat odlišné reakce publika.