Jak se Macbeth cítí, když zavraždil Duncana?

Po zavraždění Duncana je Macbeth pohlcen pocitem viny a výčitkami svědomí. Nemůže spát, a když se mu to podaří, sužují ho noční můry. Vidí vize Banquova ducha a slyší hlasy, které ho obviňují z vraždy. Macbeth se stává paranoidním a nestabilním a začíná se vymykat kontrole. Už není tím sebevědomým a ambiciózním mužem, jakým býval. Místo toho je stínem svého bývalého já, pronásledovaný vinou za svůj zločin.

V jedné ze svých monologií Macbeth říká:„Slyšel jsem hlas křičet:‚Už nespi! / Macbeth vraždí spánek!‘“ (II.ii.33-34). To ukazuje, že Macbeth nejenže nemůže spát, ale má také pocit, že zabil samotný spánek. Má pocit, že spáchal zločin tak ohavný, že narušil přirozený řád věcí. Macbeth také říká:"Bojím se myslet na to, co jsem udělal; / Podívejte se znovu, neodvažuji se" (II.ii.50-51). To ukazuje, že Macbeth je svým zločinem tak zděšen, že se na něj nemůže ani podívat. Snaží se potlačit vzpomínku na to, co udělal, ale je nemožné, aby zapomněl.

Vina a výčitky, které Macbeth po zavraždění Duncana cítí, jsou nakonec jeho zkázou. Vedou ho k paranoidnímu a nestabilnímu stavu a nakonec ho zničí.