1. Porušení konvencí:Shakespearovi současníci, jako například slavný římský dramatik Plautus, často spoléhali na formulovou strukturu, kde komedie předváděly chybné identity a nedorozumění řešená komickými prostředky. Přechodem do tragického konce Shakespeare zpochybnil tyto konvence a ukázal, že i žoviální milostné příběhy mohou vyvrcholit srdcervoucími následky.
2. Emocionální dopad:Tragédie umožnila Shakespearovi prozkoumat hlubiny lidských emocí a vytvořit silnější emocionální spojení s publikem. Posun k tragickému konci zesílil dopad hry a zanechal v publiku pocit smutku, empatie a hlubokého zamyšlení nad volbami postav.
3. Podvracení očekávání:Transformace z komedie na tragédii podkopala očekávání diváků a způsobila, že zpochybnili své domněnky o žánru a dráze hry. Tento prvek překvapení a emocionálního zmatku přispěl k trvalé rezonanci hry a jejímu dopadu na budoucí literární a divadelní díla.
4. Zkoumání sociálních témat:Shakespearovo použití tragédie usnadnilo zkoumání hlubokých společenských problémů, jako jsou důsledky rodinné nenávisti, společenský tlak a bezohlednost mladické vášně. Začleněním těchto prvků hra oslovila vážná témata, která u diváků rezonovala i mimo jejich původní zábavu.
5. Zvýšené dramatické napětí:Posun k tragédii umožnil zvýšené dramatické napětí. Když byli diváci vtaženi do počáteční lehkosti komedie, náhlý posun k tragickým událostem vyvolal silný pocit napětí. Tato dramatická změna ukázala Shakespearovo mistrovství v dramatické struktuře a zaujala publikum na hluboké emocionální úrovni.
Celkově byl Shakespearův přechod od komedie k tragédii ve filmu „Romeo a Julie“ revoluční pro své podvracení konvencí, emocionální dopad, zkoumání sociálních témat a dramatické napětí. Předefinovala očekávání diváků a připravila cestu budoucím generacím dramatiků k posouvání hranic a vytváření komplexnějších a emocionálně rezonujících děl.