Osud:
1. Proroctví: Hra začíná slavným prologem, který odhaluje „dvojici hvězdných milenců“, o jejichž tragickém osudu rozhodla nebesa. Toto proroctví vzbuzuje pocit nevyhnutelnosti a naznačuje, že Romeo a Julie jsou předurčeni k tragickému konci.
2. Nesprávná komunikace: Chybná komunikace hraje v odvíjející se tragédii zásadní roli. Zdá se, že se osud spiknul proti milencům a zajistil, že nikdy nedostanou zásadní informace. Kdyby znali skutečné okolnosti, jejich činy by mohly být jiné.
Náhoda:
1. Míček: Celý děj se dá do pohybu, když se Romeo a Julie setkají na plese Kapuletů. Jejich náhodné setkání je pozoruhodná náhoda, protože Romeo tam nikdy neměl být. Toto nečekané setkání zažehne jejich vášnivou lásku.
2. Lékárna: Romeův nákup jedu od lékárny je dalším příkladem náhody. Načasování jejich setkání je zásadní, protože Romeovi umožňuje získat prostředky k ukončení jeho života.
Osud i náhoda se prolínají a řídí tragické události, které se odehrávají. Postavy si často neuvědomují síly ve hře, takže jejich činy vypadají jako náhoda, zatímco osud je neúprosně vede k jejich tragickému osudu.
Shakespeare nakonec nechává interpretaci osudu a náhody na publiku. "Romeo a Julie" nás zve k zamyšlení, do jaké míry jsou naše životy předurčeny osudem nebo utvářeny náhodnými událostmi. Tragický konec hry je dojemnou připomínkou křehkosti lidské existence a síly lásky, která nakonec přesahuje osud i náhodu.