1. Emocionální apel :Melodrama těžilo z emocí publika a obsahuje vysoce přehnané postavy, situace a konflikty. Tyto hry byly známé svou emocionální intenzitou, s jasnými rozdíly mezi dobrem a zlem a postavami vyjadřujícími své emoce bez zábran.
2. Senzacechtivost :Melodrama obsahovala senzační prvky, aby zaujala publikum. Mezi tyto prvky patřily darebné postavy, dívky v nouzi, vzrušující záchrany, náhlé zvraty v zápletce a morální lekce. Senzacechtivost nabízela únik ze všední reality každodenního života.
3. Jednoduchost zápletky :Melodrama představovala jednoduché a přímočaré zápletky, které bylo pro diváky snadné sledovat. Často se držely vzorové struktury s jasným morálním poselstvím na konci, díky čemuž byly přitažlivé pro široké spektrum diváků.
4. Přístupnost :Melodrama se hrála na oblíbených místech, jako jsou hudební síně, výstaviště a účelově postavená divadla. Tato divadla vycházela vstříc dělnické třídě a poskytovala dostupné možnosti zábavy.
5. Katarze a únik :Melodrama nabídla divákům příležitost ke katarzi, umožnila jim zažít řadu emocí a dočasně uniknout vlastním potížím. Hry často poskytovaly smysl pro spravedlnost a morální odplatu, což rezonovalo u dělnického publika.
6. Sociální kontext :Melodrama odrážela sociální problémy a starosti doby. Zabývali se tématy jako sociální třída, genderové role, chudoba a ekonomická nerovnost a poskytovali dělnické třídě prostředek, jak vyjádřit své naděje, obavy a touhy.
Stručně řečeno, melodrama se vyvinula jako populární forma zábavy, která oslovila dělnické publikum. Kombinovala emocionální intenzitu, senzacechtivost, jednoduchost děje, dostupnost a zaměření na sociální problémy, nabízela katarzi a únik a zároveň reflektovala společenský kontext 19. století.