1. Ambice a síla:
Hra zkoumá destruktivní důsledky nespoutaných ambicí a touhy po moci. Postavy jako Caesar, Brutus a Cassius jsou pohlceny svou touhou získat a udržet si moc, což vede ke katastrofickým následkům.
2. Přátelství a zrada:
Téma přátelství je zkoumáno prostřednictvím vztahu mezi Brutem a Cassiusem. Jejich spojenectví je napjaté protichůdnými motivy a vede k Brutově konečné zradě Caesara, což podtrhuje křehkost důvěry ve snaze o získání politické moci.
3. Čest a povinnost:
Hra zkoumá boj postav při potýkání se s pojmy čest a povinnost. Brutus je rozpolcen mezi svou láskou k Caesarovi a jeho vnímanou povinností vůči republice, zatímco Caesarovy ambice se střetávají s tradičními hodnotami Říma.
4. Mob mentalita:
Shakespeare dovedně zobrazuje nestálost a sílu římského obyvatelstva. Hra ukazuje, jak snadno se dav nechá strhnout charismatickými vůdci a jak jejich vášně mohou přerůst v násilí a chaos.
5. Osud a svobodná vůle:
V celé hře je přítomno téma osud versus svobodná vůle. Postavy se potýkají s otázkou, zda jsou jejich činy určovány osudem, nebo zda mají moc utvářet svá vlastní rozhodnutí.
6. Tyranie a republikánství:
„Julius Caesar“ zkoumá konflikt mezi ideály republikanismu a vzestupem tyranie. Hra vyvolává otázky o rovnováze mezi individuálními svobodami a stabilitou společnosti pod centralizovanou autoritou.
7. Pomsta a důsledky:
Hra zdůrazňuje důsledky hledání pomsty. Snaha Bruta a Cassia pomstít Caesarovu smrt nakonec vede k jejich vlastnímu pádu, což ilustruje destruktivní cyklus násilí a odplaty.
8. Tragický hrdina:
Brutus ve hře vystupuje jako tragický hrdina. Jeho osudová chyba spočívá v jeho pomýleném smyslu pro čest, který vede k jeho pádu a triumfu Caesarových nepřátel.
Tato témata jsou vetkána do vyprávění „Julia Caesara“, což z něj činí nadčasové zkoumání lidské povahy, politické moci a hlubokého dopadu rozhodnutí jednotlivců na běh dějin.