Struktura grafu :Děj Romea a Julie sleduje tradiční strukturu tragédie. Začíná šťastnou láskou, ale postupně vede k řadě nešťastných událostí, které vyvrcholí tragickou smrtí hlavních postav. Tato struktura navazuje na Aristotelovu definici tragédie, která zdůrazňuje posun od štěstí k neštěstí a osudovou chybu (chyby) hlavního hrdiny vedoucí k jejich pádu.
Chyba postav :Hlavní postavy Romea a Julie mají určité tragické nedostatky, které nakonec přispívají k jejich zániku. Romeo je impulzivní a vášnivý, často jedná bez přemýšlení. Juliet je také vášnivá, ale naivní, snadno se nechá ovlivnit svými emocemi. Tyto nedostatky je vedou k unáhleným rozhodnutím, která způsobují tragické události příběhu.
Osud a role náhody :Hra naznačuje, že v tragickém výsledku hrají roli osud nebo vnější síly. Tón tragédie udává slavný prolog Romea a Julie, který uvádí, že osud milenců určily hvězdy. Hra také zdůrazňuje roli náhody a neštěstí, jako je načasování zpráv mezi postavami a nešťastné načasování Romeova návratu do Verony po jeho vyhnání.
Témata konfliktu a pomsty :V tragédii hrají významnou roli témata konfliktu a pomsty. Dlouhotrvající spor mezi Montagues a Capulets připravuje půdu pro napětí mezi Romeem a Julií a jejich rodinami. Právě tento spor brání jejich lásce a vede k jejich tragickému odloučení. Touha po pomstě Tybalta a Paris také rozdmýchává konflikt a přispívá k tragickému závěru.