1. Arogance a fatální chyba: Brutova osudová chyba spočívá v jeho přílišném idealismu, který vede k jeho pádu. Věří, že jeho úmysly jsou čisté a že odstranění Caesara je nezbytné pro větší dobro Říma. Jeho idealismus ho však oslepuje před možnými důsledky jeho činů a nepředvídatelných událostí, které se odehrávají.
2. Složitost postavy: Brutus je komplexní a dobře vyvinutá postava. Není čistě ctnostný nebo darebný, ale spíše lidskou bytostí s protichůdnými motivacemi a emocemi. Jeho boj mezi loajalitou k Caesarovi, láskou k Římu a smyslem pro povinnost ukazuje jeho vnitřní neklid.
3. Pád a zvrat: Brutusovo rozhodnutí připojit se ke spiknutí proti Caesarovi nakonec vede k jeho pádu. Po atentátu si uvědomí, že podcenil sílu řečnických schopností Marka Antonyho a lásku lidí k Caesarovi. Je nucen čelit nezamýšleným následkům svých činů, které nakonec vyústí v jeho porážku a smrt.
4. Uznání a katarze: Brutus získá hluboké porozumění svým chybám a před smrtí zažije okamžik seberealizace. Uznává, že jeho činy nakonec poškodily samotnou věc, za kterou bojoval. Toto uznání vyvolává v publiku pocit lítosti a katarze.
5. Ušlechtilé úmysly: Navzdory své tragické chybě je Brutus poháněn ušlechtilými úmysly. Skutečně věří, že jeho činy jsou nezbytné k zachování římské republiky a k zabránění Caesarovi stát se tyranem. Jeho nezištnost a oddanost svým ideálům z něj činí sympatickou postavu.
6. Emocionální dopad: Brutusův tragický pád vyvolává v publiku silnou emocionální odezvu. Jeho boje, volby a konečné selhání vytvářejí pocit soucitu a strachu, prvky ústředního charakteru tragického hrdinského archetypu.
Proto, i když Brutus není ústředním hrdinou hry, jeho charakterový oblouk, nedostatky a tragický osud z něj činí silného uchazeče o roli tragického hrdiny ve filmu Julius Caesar.