Zde je bližší analýza Learova charakteru a činů, které přispívají k jeho pádu:
Přílišná hrdost: Learova hrdost a touha být respektován a zbožňován svými dětmi je patrný od začátku hry. Od svých dcer vyžaduje absolutní loajalitu a lásku a svou lásku podmiňuje jejich lichotkami.
Nespravedlivý rozsudek: Learův chybný úsudek ho vede k tomu, že rozdělí své království pouze na základě vyznání lásky svých dcer, ignoruje Cordeliinu upřímnou náklonnost a vyhání ji za její upřímnost. Toto rozhodnutí připravuje půdu pro následné konflikty.
Ignorování věrnosti: Learova neúcta k loajálnímu Kentu, který ho varuje před falešností Goneril a Regan, ukazuje jeho tendenci upřednostňovat lichotky před integritou.
Nedostatek sebeuvědomění: Lear postrádá schopnost rozpoznat své vlastní chyby a důsledky svých činů. Tvrdošíjně odmítá uznat pravdu o svých dcerách a jejich záměrech.
Impulzivita: Lear jedná impulzivně a bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Vyžene Cordelii, ignoruje Kentovu radu a později prokleje Goneril a Regan, aniž by plně pochopil jejich motivy.
V důsledku těchto nedostatků a činů Lear trpí nesmírnými duševními muky, ztrácí trůn a nakonec upadá do šílenství. Jeho utrpení vyvolává lítost a hrůzu, což jsou klíčové prvky Aristotelovy definice tragického hrdiny.
Learův pád není způsoben pouze vnějšími silami nebo osudem, ale spíše jeho vnitřními charakterovými chybami a jeho vlastními volbami. V tomto smyslu je příkladem archetypu tragického hrdiny, kde pád velkého a úctyhodného jednotlivce vyplývá z jeho vlastní tragické chyby.