Tón: To se týká výšky, hlasitosti a kvality hlasu herce. Změnou svého tónu mohou herci vyjádřit různé emoce, jako je hněv, smutek, radost nebo překvapení.
Skloňování: To se týká způsobu, jakým hercův hlas stoupá a klesá. Skloňování lze použít k vytvoření důrazu, k vyjádření sarkasmu nebo k naznačení různých významů v textu.
Rytmus: To se týká rychlosti a načasování projevu herce. Rytmus lze použít k vytvoření pocitu naléhavosti, vzrušení nebo napětí.
Stres: To se týká důrazu, který herec klade na určitá slova nebo slabiky. Stres lze použít k upoutání pozornosti na důležitá slova, k vytvoření pocitu rytmu nebo k vyjádření emocionálního stavu herce.
Artikulace: To se týká způsobu, jakým herec vyslovuje slova. Jasná artikulace je důležitá pro zajištění toho, aby publikum rozumělo tomu, co herec říká. Herci však mohou pomocí artikulace vytvářet i specifické vokální efekty, jako je nezřetelná řeč nebo cizí přízvuk.
Projekce: To se týká schopnosti herce promítat svůj hlas tak, aby jej publikum jasně slyšelo. Projekce je důležitá pro herce, kteří hrají ve velkých divadlech nebo na venkovních místech.
Diction: To se týká hercova výběru slov a způsobu, jakým jsou mluvena. Diction lze použít k vytvoření konkrétní postavy nebo k vyjádření společenského postavení či vzdělání herce.
Zvukové efekty: Jsou to zvuky, které produkuje hlas herce, jako je povzdech, smích nebo kašel. Zvukové efekty lze použít k přidání realističnosti představení nebo k vytvoření specifické atmosféry.
Zvládnutím těchto vokálních projevů mohou herci vytvořit silná představení, která zaujmou a pobaví jejich publikum.