1. Selektivní paměť: Linda má tendenci si pamatovat pouze pozitivní stránky jejich minulosti, přehlíží nebo minimalizuje těžké chvíle. Zaměřuje se na dobré časy, které sdíleli jako rodina, a na potenciál úspěchu, který Willy kdysi měl.
2. Imaginativní dialogy: Linda často vede smyšlené rozhovory s Willym a vyjadřuje své myšlenky, obavy a přání. Sdílí své naděje a sny ohledně jejich synů a budoucnosti rodiny, i když Willy není fyzicky přítomen.
3. Snění a fantazie: Linda se oddává snění a fantazii, aby se vyrovnala s výzvami, kterým čelí. Představuje si lepší budoucnost, kde bude Willy úspěšný, chlapci se budou mít dobře a jejich finanční problémy budou vyřešeny.
4. Idealizace minulosti: Linda si idealizuje jejich dřívější časy, kdy byl Willy nadějným mladým mužem a rodina byla sjednocenější. Touží po návratu do oněch časů a věří, že kdyby se jim podařilo dobýt minulost, jejich současné potíže by zmizely.
5. Popření Willyho chyb: Linda se snaží uznat Willyho nedostatky a slabosti, místo toho se rozhodla vidět ho jako úspěšného a obdivuhodného muže, jakým kdysi byl. Hájí ho proti Biffově kritice a odmítá uznat dopad Willyho činů na jejich rodinu.
Ponořením se do těchto příběhů a fantazií Linda najde dočasný únik z drsné reality jejich životů. Její tendence vyhýbat se konfrontaci s pravdou však nakonec prohloubí problémy, kterým rodina Lomanových čelí.