Struktura grafu:
- Jednota akce: Aristoteles zdůrazňoval, že tragédie by měla mít jediný, koherentní a jednotný děj. Tento princip je dodržován v mnoha hrách a příbězích, aby se vytvořil soustředěný příběh.
- Katarze: Tragédie má často za cíl vyvolat v publiku emocionální katarzi. Prožíváním bojů a pádů hlavního hrdiny získává publikum emocionální uvolnění a pocit očisty.
- Peripetie a anagnoristika: Tyto termíny se vztahují k náhlému zvratu osudu (peripeteia) a okamžiku uznání nebo odhalení (anagnorisis) v tragické zápletce. Tyto prvky vytvářejí dramatické napětí a vhled.
Vývoj postavy:
- Tragický hrdina: Aristotelova představa tragického hrdiny zahrnuje složitou a vadnou postavu, která padá z vysoké pozice kvůli svým vlastním chybám a vadám (hamartia).
- Arogance: Tragický hrdina často projevuje přílišnou pýchu nebo aroganci, což vede k jejich pádu.
- Katarze: Emocionální vztah publika k bojům a pádům hlavního hrdiny je ústředním bodem katarzního zážitku.
Jazyk a styl:
- Poetický jazyk: Aristoteles zdůrazňoval použití zvýšeného poetického jazyka k vytvoření pocitu vznešenosti a emocionálního dopadu v tragédii.
– Rytmus a metr: Použití specifických rytmů a metrů v řeči a verši umocňuje dramatický efekt.
Podívaná:
- Vizuální prvky: Aristoteles rozpoznal důležitost podívané, včetně kostýmů, scénografie a jevištního řemesla, při vytváření pohlcujícího a emocionálně rezonujícího divadelního zážitku.
Tyto principy ovlivnily západní dramatické tradice a nadále jsou považovány za základní prvky při vytváření přesvědčivých tragédií.