1. Zoufalství udržet si moc: Macbethův počáteční akt zabití Duncana je řízen jeho touhou po trůnu. Poté, co se stal králem, stane se paranoidním a bojí se o své postavení. Vidí potenciální hrozby v těch kolem sebe, ospravedlňuje další zabíjení jako nezbytné k zajištění své moci.
2. Vliv proroctví čarodějnic: Macbeth zpočátku váhá, zda Duncana zabít, ale podle proroctví čarodějnic se přesvědčí, že bude králem. Dezinterpretuje jejich předpovědi a věří, že zaručují jeho bezpečnost a neporazitelnost. Tato mylná interpretace podporuje jeho činy a vede ho k přesvědčení, že může spáchat ohavné činy bez následků.
3. Vina a hanba: Po vraždě Duncana zažívá Macbeth intenzivní pocity viny a hanby. Aby tyto emoce zmírnil, uchýlí se k dalšímu násilí jako prostředku sebezáchovy a potlačení. Každé nové zabití se stává pokusem umlčet jeho svědomí a uniknout jeho strašidelným vzpomínkám.
4. Nedostatek empatie a morálního kompasu: Macbethova ctižádostivost ho pohltí do takové míry, že ztrácí kontakt se svým morálním kompasem a lidskou empatií. Stává se bezcitným a lhostejným k důsledkům svých činů, na ostatní se dívá spíše jako na překážky než na jedince s city.
5. Strach z následků: Jak Macbeth pokračuje v zabíjení, uvízne v cyklu strachu a paranoie. Obává se, že jeho zločiny budou odhaleny a potrestány, což ho vede k páchání dalších vražd, aby eliminoval případné hrozby nebo svědky.
Nakonec Macbethův sestup do temnoty a opakované zabíjení zdůrazňují nebezpečí nekontrolovaných ambicí a zničující účinky toho, že osobní touhy převáží morální hodnoty. Jeho postava slouží jako varovný příběh o důsledcích toho, že se nechá moc zkazit a pohltit smysl pro lidskost.