1. Proroctví čarodějnic :Po poradě s čarodějnicemi v 1. aktu se Macbeth dozví o proroctvích, že se stane králem a že Banquovi potomci nakonec ovládnou Skotsko. Toto proroctví zasadí do Macbethovy mysli semena závisti a ctižádosti. Vidí Banquo jako potenciálního soupeře a hrozbu pro svůj nově získaný trůn, protože se bojí, že by Banquoho budoucí potomci mohli vytlačit jeho nebo jeho rodovou linii.
2. Banquoovo pronikavé vnímání :Macbeth si je vědom toho, že Banquo je moudrý a vnímavý, což z něj činí potenciální hrozbu pro Macbethovy podvodné a vražedné plány. Banquo má podezření na nečestnou hru v Duncanově smrti a váhá, zda má Macbethovi věřit. Jeho pochybnosti a zvědavost vyvolávají obavy v Macbethově mysli a zvyšují jeho strach, že by Banquo mohl odhalit pravdu a odhalit ho.
3. Duch Banquo :Poté, co Macbeth Banquo zavraždí, projeví se vina a paranoia, které ho stravují, v podobě Banquova ducha, který ho pronásleduje. Duch slouží jako neustálá připomínka Macbethova zločinu a dále umocňuje jeho strach a nejistotu. Banquova přítomnost, dokonce i jako duch, nadále zneklidňuje Macbetha, takže se cítí ohrožený právě tou osobou, o které si myslel, že ji úspěšně zlikvidoval.
4. Ztráta kontroly :Macbethův strach z Banquo také odráží jeho slábnoucí kontrolu nad vlastním životem a ambicemi. Honba za mocí ho zavedla na cestu násilí a podvodu, ale uvědomuje si, že Banquova existence představuje výzvu pro jeho schopnost udržet se na trůnu. Banquova integrita a morální kompas zvyšují Macbethův pocit zranitelnosti a nejistoty.
5. Paranoia a vina :Jak se Macbethova vina a paranoia prohlubují, jeho vnímání Banquo jako hrozby se stává iracionálnějším. Začne všude vidět Banquoovu přítomnost a vliv, i když neexistují žádné hmatatelné důkazy o jeho zapojení. Tato paranoia dále podněcuje Macbethův strach a způsobuje, že podniká zoufalá opatření na ochranu své pozice.
Na závěr, Macbethův strach z Banquo pramení z kombinace faktorů, včetně proroctví čarodějnic, Banquovy vrozené moudrosti a podezíravosti, strašidelné přítomnosti Banquova ducha a Macbethovy vlastní rostoucí paranoie a viny. Banquova existence zpochybňuje Macbethův pocit kontroly a bezpečí, což představuje hlubokou hrozbu pro jeho ambice a duševní klid.