Zde jsou některé z důvodů, proč je konec Volání divočiny hořkosladký:
* Buck nachází štěstí a svobodu v divočině. Poté, co strávil velkou část románu týráním lidmi, Buck konečně najde místo, kde může být sám sebou. Může se volně toulat divočinou, lovit potravu a žít podle svých vlastních instinktů.
* Buck ztratí svého lidského společníka Johna Thorntona. Thornton je laskavý a soucitný muž, který zachází s Buckem s respektem a laskavostí. Je prvním člověkem, kterého kdy Buck skutečně miloval, a jeho smrt je zničující ranou.
* Thorntonova smrt je nezbytná pro Buckův osobní růst. Thorntonova smrt donutí Bucka čelit vlastní smrtelnosti a smířit se s tím, že život je plný radosti i smutku. Z této zkušenosti vychází jako silnější a nezávislejší tvor.
Celkově je konec The Call of the Wild komplexní a jemný. Je to příběh jak o ztrátě, tak o vykoupení a nakonec ve čtenáři zanechá pocit naděje.