Nedostatek důkazů :Claudius nemá konkrétní důkazy o Hamletových činech, které by ospravedlnily rychlý a tvrdý trest. Hamlet se nedopustil žádného zjevného činu zrady nebo vzpoury a jeho šílenství nebo melancholický stav lze považovat za polehčující faktor. Bez solidních důkazů nemůže Claudius přijmout drastická opatření, aniž by riskoval reakci veřejnosti nebo Hamletových příznivců.
Hamletova popularita :Přes své podivné chování je Hamlet mezi obyvateli Dánska oblíbený a respektovaný. Je považován za právoplatného dědice trůnu a jakýkoli pokus ublížit mu může vést k široké nespokojenosti a dokonce ke vzpouře. Claudius je opatrný, pokud jde o kroky, které by proti němu mohly popudit veřejnost, protože již nyní čelí problémům s legitimitou kvůli svému spornému vzestupu k moci.
Politické důsledky :Claudius si je vědom toho, že přijetí tvrdých opatření proti Hamletovi by mohlo mít vážné politické důsledky. Hamlet má mocné spojence, včetně vlivných šlechticů a podpory prostého lidu. Pokud by Claudius jednal unáhleně, riskuje, že si vytvoří další nepřátele a destabilizuje svou vlastní pozici krále.
Vina a svědomí :Claudius je pronásledován vinou za vraždu Hamletova otce, krále Hamleta. Je si vědom morálních důsledků svých činů a může váhat podniknout další násilné kroky, protože se bojí Boží odplaty nebo dalšího poškozování své pověsti.
Strach z expozice :Claudius se bojí, že pokud bude proti Hamletovi jednat příliš agresivně, mohl by odhalit svou vlastní účast na vraždě krále Hamleta. Hamlet je podezřívavý vůči Claudiovi a začal vyšetřovat smrt svého otce. Claudius se obává, že drastický zásah proti Hamletovi by mohl vést k odhalení pravdy a jeho pádu.
Claudius proto musí postupovat opatrně a hledat alternativní způsoby, jak se s Hamletem vypořádat, s ohledem na politické, sociální a osobní faktory, které jsou ve hře.