Tragická chyba je klíčovým prvkem v Aristotelově teorii tragédie. Aristoteles věřil, že hlavním hrdinou tragédie musí být dobrý člověk, ale že musí mít také nějakou fatální chybu, která vede k jejich pádu. Tato chyba je to, co dělá tragédii uvěřitelnou a dojemnou, protože ukazuje, že i dobří lidé mohou dělat chyby a v důsledku toho trpět.
Některé příklady tragických nedostatků v literatuře zahrnují:
* Oidipova pýcha, která ho vede k tomu, že zabije svého otce a ožení se s jeho matkou.
* Hamletova nerozhodnost, která vede ke smrti jeho, Ofélie a jeho matky.
* Macbethova ctižádost, která ho vede k tomu, že zavraždí krále Duncana a stane se tyranem.
* Othellova žárlivost, která ho vede k vraždě Desdemony.
* Antigonina neposlušnost, která vede k její smrti.
Tragická chyba je literární prostředek, který lze použít k vytvoření silných a dojemných příběhů. Tím, že ukazuje pád dobrého člověka, nás tragédie může poučit o nebezpečích určitých charakterových nedostatků a o důležitosti činit dobrá rozhodnutí.