Jedna interpretace Bouře je, že je to hra o blížící se smrti. Tato interpretace se zaměřuje na četné odkazy hry na smrt a umírání, jako je úvodní scéna, ve které Prospero vyvolává bouři, a závěrečná scéna, ve které se zříká své magie a vrací se do Milána.
Hra také obsahuje řadu postav, které jsou spojovány se smrtí, jako je Ariel, která je duchem vzduchu, a Kalibán, což je monstrózní stvoření, které je napůl člověk a napůl zvíře. Tyto postavy lze považovat za představitele různých aspektů smrti, jako je strach z neznáma nebo ztráta lidskosti.
Závěr hry lze vnímat jako rozuzlení tématu smrti. Prospero, který přijal svou vlastní smrtelnost, je schopen opustit svou moc a vrátit se do smrtelného světa. To naznačuje, že smrt není něco, čeho bychom se měli bát, ale spíše něco, co by mělo být přijato jako součást života.
Důkazy ze hry
Ve hře je řada pasáží, které tuto interpretaci podporují. Například v Aktu II, Scéna I, Prospero říká:
> „Jsme takové věci
> Jak se dělají sny a náš malý život
> Je zaoblený spánkem."
Tato pasáž naznačuje, že život je jen pomíjivá iluze a že smrt je konečná realita.
V Aktu III, Scéna II, Ariel zpívá píseň, která obsahuje následující řádky:
> "Úplně pochop pět lží svého otce;
> Z jeho kostí jsou vyrobeny korály;
> To jsou perly, které byly jeho očima:
> Nic z toho, kdo bledne;
> Ale podstoupí velkou změnu
> Do něčeho bohatého a podivného."
Tato pasáž naznačuje, že smrt není konec života, ale spíše proměna v něco nového a krásného.
Význam tohoto výkladu
Tato interpretace Bouře nabízí jedinečný pohled na hru. Umožňuje nám vidět hru jako meditaci o lidském stavu a o univerzální zkušenosti smrti. Tato interpretace také podtrhuje krásu hry a její sílu nás emocionálně pohnout.