Katarze: Aristoteles věřil, že tragédie by měla vyvolat lítost a strach, který vede ke katarzi, emocionální očistě publika. "King Lear" vzbuzuje soucit s postavami, které čelí neštěstí s jejich pádem, a působí jako uvolnění lahvových emocí pro své publikum.
Graf a obrácení: Král Lear sleduje Aristotelův důraz na spletitý děj. Learova rozhodnutí uvedla do pohybu nešťastný soubor událostí, které vyvrcholily složitou sítí rodinné zrady a šílené tragédie, které nakonec vedly k jeho vykoupení.
Arogance (HAMARTIA): Lears fatální chyba neboli hamartia, spočívá v jeho hrdém pátrání po lichotkách a absolutní moci nad svými třemi dcerami. Shakespeare v úvodním dějství zavádí Learsovu aroganci a uvádí do pohybu tragický oblouk.