Macbeth, hlavní hrdina hry Williama Shakespeara, je příkladem mnoha rysů a zážitků běžně spojovaných s tragickými hrdiny. Zde je několik důvodů, proč lze Macbetha považovat za tragického hrdinu:
1. Ušlechtilý stav: Macbeth je šlechtic a uznávaný vojevůdce, což z něj činí osobu vysoké postavy. Jeho pád z milosti a případný tragický pád jsou tak významnější a působivější.
2. Tragická chyba: Macbethova tragická chyba spočívá v jeho přehnaných ambicích a touze po moci. Dovolí, aby jeho ambice zatemnily jeho úsudek a svedly ho na cestu násilí a zrady.
3. Morální úpadek: Macbethova postava prodělává v průběhu hry hluboký morální úpadek. Zpočátku je zobrazován jako loajální a počestný válečník, ale jeho hlad po moci ho postupně pohltí a přiměje ho k páchání hrůzných činů.
4. Rozpoznání chyby: Macbeth nakonec rozpozná své chyby a začne litovat svých činů. Jeho samomluvy odhalují jeho vnitřní boje, pochybnosti a rostoucí pocit viny.
5. Osud versus svobodná vůle: Významnou roli v Macbethově pádu hraje koncept osudu a svobodné vůle. Je ovlivněn proroctvími čarodějnic, ale nakonec se rozhodne podle nich jednat. To vytváří napětí mezi vnějšími silami a individuální odpovědností.
6. Tragický konec: Macbethův pád je nevyhnutelný a jeho tragický konec je předznamenán v celé hře. Jeho vláda jako král je poznamenána tyranií a strachem a nakonec čelí odplatě za své zločiny.
7. Katarze a lítost: Macbethův pád vyvolává v publiku katarzi (emocionální uvolnění) i lítost. Navzdory jeho činům jeho utrpení a výčitky vytvářejí empatii a umožňují divákům přemýšlet o důsledcích nekontrolovaných ambicí.
Celkově Macbeth ztělesňuje mnoho vlastností a zkušeností, které definují tragické hrdiny, protože utrpí dramatický pád kvůli svým osobním chybám, ambicím a vnějším silám, které ovlivňují jeho rozhodnutí.