Konflikt a napětí :Role Ismene ve hře vytváří konflikt a napětí tím, že se staví proti rozhodnutí Antigony vzepřít se Kreonovu řádu a pohřbít jejich bratra Polyneika. Antigonino odhodlání ctít zákony bohů a památku svého bratra se střetává s Ismeniným strachem z následků a touhou vyhnout se potížím. Tento konflikt posouvá děj kupředu a dodává hloubku zkoumání témat, jako je loajalita, rodina a občanská neposlušnost.
Morální složitost :Postava Ismene představuje morální dilema, které komplikuje etický rámec hry. Zatímco Antigoniny činy jsou řízeny jejími silnými morálními zásadami, Ismene vyvolává oprávněné obavy z nebezpečí vzpírání se státní autoritě a potenciální újmy, kterou by to mohlo způsobit jejich rodině. Její přítomnost vyzývá diváky, aby zvážili složitost morálních rozhodnutí a napětí mezi individuálním svědomím a společenskými normami.
Fólie s postavami :Ismene slouží Antigoně jako zástěrka, která zdůrazňuje rozdíly v jejich osobnostech, hodnotách a reakcích na krizi. Antigona je zobrazena jako odvážná, zásadová a ochotná obětovat vlastní život za to, v co věří. Ismene je na druhé straně opatrnější, pragmatičtější a bojí se následků. Porovnáním těchto dvou sester Sophocles zkoumá spektrum lidských reakcí na nepřízeň osudu a morální výzvy.
Dramatická ironie :Interakce Ismene s Antigonou vytvářejí momenty dramatické ironie, kdy si publikum uvědomuje informace nebo důsledky, které samotné postavy ještě plně nechápou. Když se například Ismene snaží odradit Antigonu od jejího plánu, diváci ví, že Antigoniny činy nakonec povedou k jejímu pádu a dodají hře pocit napětí a tragédie.
Celkově vzato, postava Ismene poskytuje protiváhu neochvějnému odhodlání Antigony, prohlubuje zkoumání morálních dilemat a zvyšuje dramatické napětí a složitost Sofoklovy hry.