1. Hrajte jako odraz přírody:
Filozofové a učenci začali pohlížet na hru jako na neodmyslitelný aspekt lidské povahy. Zjistili, že zvířata se zabývají hravými činnostmi, a toto pozorování rozšířili na lidi, přičemž tvrdili, že hra není jen lehkovážnou zábavou, ale je životně důležitou součástí naší přirozené povahy.
2. Hra a fyzický rozvoj:
17. století bylo svědkem rostoucího uznání důležitosti hry ve fyzickém rozvoji. Vzdělávací myslitelé a lékaři zdůrazňovali roli fyzického cvičení a venkovní hry při podpoře zdraví, síly a koordinace.
3. Hra a duševní rozvoj:
Kromě fyzických výhod byla hra stále více uznávána jako příspěvek k duševnímu rozvoji. Pedagogové zdůraznili, že hra podporuje kreativitu, představivost a intelektuální růst. Tvrdili, že hra umožňuje jednotlivcům prozkoumat své prostředí, experimentovat s novými nápady a rozvíjet dovednosti při řešení problémů.
4. Hra a sociální rozvoj:
V tomto období získaly pozornost sociální aspekty hry. Vědci zjistili, že hra poskytuje dětem příležitost naučit se, jak komunikovat s ostatními, rozvíjet empatii a orientovat se v sociálních situacích. Hra byla považována za prostředek socializace a morálního rozvoje.
5. Hraní a umělecké vyjádření:
17. století bylo svědkem zvýšeného uznání role hry v uměleckém vyjádření. V literatuře, umění a hudbě se začaly objevovat hravé prvky, které rozpoznávaly tvůrčí a imaginativní potenciál hry.
6. Diverzifikace herních aktivit:
V 17. století došlo k rozšíření herních aktivit nad rámec sportu a her. Vnitřní zábavy, deskové hry, hračky a nápadité hry se staly stále populárnějšími, což odráží širší chápání hry jako rozmanité a mnohostranné.
Celkově znamenalo 17. století přelom ve vnímání hry, protože se na ni začalo pohlížet jako na nedílnou součást lidské povahy a vývoje a významně přispěla k fyzickému, duševnímu, sociálnímu a uměleckému růstu.