Zatímco obraz bílých šatů Marilyn Monroe vzdouvajících se při projíždění vlaku metra je okamžitě rozpoznatelný a vyvolává pocit spontánnosti, ve skutečnosti to byl pečlivě zorganizovaný okamžik.
Zde je důvod:
* Scéna se mnohokrát opakovala: Natáčení zahrnovalo několik záběrů a nastavení pro získání dokonalého záběru. Nafouknutí šatů bylo dosaženo silnými ventilátory umístěnými strategicky, aby vytvořily efekt větru.
* Šaty Marilyn Monroe: Bílé šaty nebyly jen tak ledajaké; byl navržen speciálně pro scénu s lehkou tkaninou, která se měla snadno vzdouvat.
* Reakce veřejnosti: Filmový štáb si dokonce najal komparzisty, aby reagovali na šaty, čímž scéně dodali realističnost.
I když se tedy obraz scény „podzemních šatů“ stal synonymem pro neplánované, spontánní momenty, šlo o pečlivě zpracovanou, divadelní inscenaci.