argumenty pro Hamlet rozpoznávající důsledky:
* jeho váhání: Hamlet neustále trápí jeho nečinnost a potenciální důsledky jeho jednání. Skvěle říká:„To je, to je otázka.“ To naznačuje, že si je hluboce vědom důsledků svého výběru nebo smrti.
* jeho sebekritika: Hamlet se často kritizuje za jeho zpoždění a nedostatek jednání a uznává, že jeho otálení vedlo k tragickým výsledkům, jako je smrt Polonius a Ophelia.
* Jeho vědomí většího dopadu: Hamlet uznává potenciál pro rozsáhlý chaos a krveprolití, pokud jedná neuvěřitelně. Jeho slavný „být nebo nebýt„ Soliloquy také zahrnuje linii “a nutí nás spíše nést ty nemoci, které máme / než létat k ostatním, o kterých neznáme.“ To naznačuje strach z uvolnění dalšího utrpení na sobě a ostatních.
argumenty pro Hamlet * ne * rozpoznávání důsledků:
* jeho bezohlednost: Navzdory svému váhání Hamlet také působí impulzivně a bezohledně, například když zabije Poloniuse a věří, že je Claudius. To naznačuje nedostatek předvídání a obavy o důsledky.
* jeho posedlost pomstou: Hamletovo jednorázové pronásledování pomsty ho oslepuje na širší důsledky jeho jednání. Upřednostňuje svou vlastní potřebu pomsty za blaho ostatních, dokonce i těch, na kterých mu záleží, jako Ophelia.
* jeho tragická vada: Někteří kritici tvrdí, že Hamletova fatální vada je jeho neschopnost jednat rozhodně. Tato chyba pramení z jeho nerozhodnosti a nedostatku zaměření, což mu brání v zvážení úplných důsledků jeho rozhodnutí.
Hamletovo chápání důsledků jeho jednání je nuanční a nejednoznačné. Zatímco se zjevně potýká s váhou jeho rozhodnutí, jeho impulzivita a posedlé zaměření na pomstu prokazují rozpojení mezi jeho vědomím a jeho činy. Tato složitost je to, co dělá Hamleta tak fascinujícím a trvalým charakterem.
Je důležité si uvědomit, že interpretace Hamletovy motivace a vědomí je otevřená debatě. Různá čtení hry a různé interpretace textu povedou k různým závěrům o Hamletově chápání důsledků.