Obsah:
* existencialismus: Hrůzy války a okupace Francie podpořily nárůst v existencialistických hrách. Playwrights jako Jean-Paul Sartre a Albert Camus prozkoumali témata absurdity, svobody a hledání smyslu v nesmyslném světě. Hrají se jako „No Exit“ (Sartre) a „nedorozumění“ (Camus) se staly ikonická díla existencialistického divadla.
* Politická angažovanost: Válka vyvolala v divadle silné politické povědomí, přičemž hry se často zabývaly tématy odporu, spolupráce a boje o osvobození. To vedlo k rozvoji her s zjevnými politickými zprávami, jako jsou „The Flies“ od Sartre a „Just Assassins“ od Alberta Camuse.
* sociální komentář: Válka také přinesla do popředí sociální otázky, jako je chudoba, diskriminace a dopad traumatu na jednotlivce a společnost. Dramatici jako Jean Anouilh a Jean Giraudoux se zabývali těmito tématy ve svých dílech, často používali alegorie a satiru, aby se vyjádřili k politické a sociální realitě poválečné Francie.
* Historické drama: Samotná válka se stala předmětem historických dramat, přičemž dramatici jako Jean-Pierre Aumont a Robert Hossein vytvářeli hry, které prozkoumaly dopad války na jednotlivce a společnost.
Formulář:
* divadelní experimentování: Válečné roky došlo k nárůstu experimentálního divadla, s dramatiky jako Jean Genet, Samuel Beckett a Eugène Ionesco zpochybňující tradiční divadelní konvence. Představili prvky absurdismu, surrealismu a nelineárního vyprávění a posunuli hranice dramatického vyjádření.
* rozbití čtvrté zeď: Poválečné divadlo zaznamenalo větší důraz na zapojení publika a rozbití čtvrté zdi. Dramatici jako Arthur Adamov a Jean-Claude Grumberg používali techniky, jako je přímá adresa a improvizace, aby vytvořili pohlcující divadelní zážitek.
* Rise of New Drawrights: Válka vedla k nové generaci dramatiků, kteří se objevují, kteří na francouzskou divadelní scénu přinesli nové perspektivy a nové myšlenky. To revitalizovalo krajinu francouzského divadla a přispělo k jejímu pokračujícímu vývoji.
nad rámec konkrétních témat a forem, druhá světová válka ovlivnila také celkovou krajinu francouzského divadla:
* obnova: Válečné roky viděly, že mnoho divadel bylo zničeno a poválečné období zaznamenalo období přestavby a obnovy. Tato obnova přinesla s sebou obnovený smysl pro účel a touhu používat divadlo jako nástroj pro sociální a politickou změnu.
* Národní identita: Válka měla hluboký dopad na francouzskou národní identitu a divadlo se stalo způsobem pro lidi, aby se potýkali s dědictvím války a znovu potvrdili svůj pocit francouzštiny.
Celkově měla druhá světová válka hluboký a trvalý dopad na francouzské divadlo. Tvaroval témata, formy a celkovou atmosféru divadelního prostředí a vytvořilo období inovací a experimentování, které dnes ovlivňuje divadlo.