1. Identifikace postavy :Masky se primárně používaly k identifikaci postav na jevišti. Každá maska měla odlišný vzhled, často přehnaný, což umožnilo publiku snadno rozpoznat postavu, která je zobrazena. Například maska s dlouhým bílým plnovousem a svraštěným obočím může představovat starého muže, zatímco maska s mladistvým obličejem a šibalským výrazem může označovat mladého sluhu nebo podvodníka.
2. Vyjadřování emocí :Římské divadlo silně spoléhalo na fyzické herectví a gesta, protože jeviště byla obrovská a herci potřebovali promítat svá představení velkému publiku. Masky pomohly zprostředkovat emoce a zesílit výrazy obličeje. Přehnané rysy masek, jako jsou vyvalené oči, výrazné obočí a otevřená ústa, umožňovaly divákům rozeznat emoce i na dálku.
3. Změny rolí a všestrannost: Herci často hráli více rolí v jednom představení. Masky umožňovaly rychlé změny rolí bez nutnosti složitých úprav kostýmů. Pouhým přepínáním masek mohli herci plynule přecházet z jedné postavy do druhé, čímž se zvýšila efektivita a všestrannost divadelních produkcí.
4. Zastoupení pohlaví: Římské divadlo hrálo především mužské herce. Masky umožnily hercům efektivně ztvárnit ženské postavy. Herečky byly v římském divadle k vidění jen zřídka, ale když se tak stalo, nosily masky speciálně navržené tak, aby zdůrazňovaly ženskost, jako jsou dlouhé vlající vlasy, jemné rysy a ženský hlas.
5. Sociální komentář: Masky mohly být také použity pro satirické účely a pro vytváření společenských komentářů. Některé masky byly spojeny s konkrétními sociálními typy nebo profesemi. Využitím těchto masek mohli herci upozornit na společenské problémy a kritizovat nedostatky v římské společnosti.
6. Symbolické významy: Některé masky měly symbolický význam. Například maska lva může představovat sílu a odvahu, zatímco maska lišky může symbolizovat mazanost a podvod. Tyto symboly obohatily vyprávění a umožnily hlubší vrstvy interpretace.
7. Náboženská a mytologická symbolika: Masky byly často používány k zobrazení božstev, mytologických stvoření a dalších nadpřirozených entit. Nošením těchto masek herci ztělesnili tyto nadživotní postavy a oživili je na jevišti, čímž posílili náboženské a mytologické aspekty římského divadla.
Celkově byly masky v římském divadle zásadním nástrojem pro charakterizaci, emocionální vyjádření, změny rolí, reprezentaci pohlaví a symbolické významy. Umožňovaly spletité vyprávění a umocnily celkový divadelní zážitek pro římské publikum.