1. Ambice:
- Proroctví probudí Macbethovu dřímající ambici, ze které se stane vše pohlcující posedlost. Začne se zabývat myšlenkou stát se králem, i kdyby to znamenalo spáchat královraždu.
2. Morální úpadek:
- Macbeth zpočátku zápasí se svým svědomím a morálními hodnotami, ale nakonec podlehne své touze po moci. Proroctví nahlodává jeho morální vlákno a umožňuje mu racionalizovat své činy, bez ohledu na to, jak jsou neetické nebo brutální.
3. Vina a paranoia:
- Po zabití krále Duncana je Macbeth sužován pocitem viny. Začne ho pronásledovat vzpomínka na Duncanovu vraždu, která vede k nespavosti, halucinacím a paranoidním obavám z odplaty.
4. Bezohlednost:
- Ve snaze zajistit si svou pozici krále se Macbeth stává stále nelítostnějším a eliminuje každého, koho vnímá jako hrozbu. Organizuje další vraždy, jako jsou vraždy Banquovy a Macduffovy rodiny.
5. Tyranské pravidlo:
- Macbethova vláda jako král je poznamenána tyranií a útlakem. Stává se podezřívavým a ustrašeným vládcem, izoluje se od svých poddaných a pěstuje mezi nimi zášť.
6. Emocionální nestabilita:
- Neúprosná vina a úzkost způsobená jeho činy si vybírají daň na Macbethových emocích. Upadá do šílenství, zažívá bludy, iracionální výbuchy a ztrátu kontaktu s realitou.
7. Ztráta identity:
- Macbethova proměna je tak významná, že se stává pouhou skořápkou svého bývalého já. Jak se noří hlouběji do temnoty, ztrácí smysl pro identitu a lidskost.
Celkově se proroctví stává pro Macbetha sebenaplňující kletbou, která kazí jeho charakter a žene ho na cestu zkázy.