1. Paralely a kontrast :Shakespeare vytváří paralely mezi tragickým milostným příběhem Pyrama a Thisbe a hlavní zápletkou čtyř mladých milenců. Zároveň však zdůrazňuje kontrast mezi nimi. Zatímco mladí milenci v hlavní zápletce zažívají dočasné překážky a nedorozumění, příběh Pyramus a Thisbe je tragický příběh s fatálním koncem. Tento kontrast dodává hře hloubku a ukazuje škálu emocí zkoumaných v lásce.
2. Comic Relief :Hra ve hře s příběhem Pyramus a Thisbe poskytuje komickou úlevu a odlehčuje náladu hry. Amatérské vystupování mechaniků, jejich nedorozumění a jejich improvizované repliky vytvářejí humorné momenty, které pobaví diváky. Tento komediální aspekt vyvažuje vážnější a emotivnější prvky hlavního děje.
3. Autoreferenční komentář :Shakespeare používá hru Pyramus a Thisbe, aby komentoval povahu samotného divadla. Produkce mechaniků je odrazem jejich omezeného chápání dramatu a jejich snah o ztvárnění tragického milostného příběhu. Tento sebereferenční prvek umožňuje Shakespearovi prozkoumat výzvy a konvence divadla a dodává hře metadivadelní vrstvu.
4. Rozvoj postavy :Hra Pyramus a Thisbe také slouží jako prostředek pro vývoj postavy pro mechaniky. Když hru nacvičují a hrají, dozvídají se o týmové práci, spolupráci a důležitosti oddanosti svému řemeslu. Tato cesta přispívá k jejich osobnímu růstu a přispívá k celkové charakteristice mechaniky.
5. Umělecké ztvárnění lásky :Příběh Pyramus a Thisbe je příkladem témat lásky a transformace, která se prolínají celým Snem noci svatojánské. I když představuje tragickou verzi lásky, zdůrazňuje také transformační sílu divadla a umění v reprezentaci emocí. To souvisí se zkoumáním složitosti a transformativní povahy lásky ve hře.
Celkově Shakespeare přepracoval tragický příběh Pyrama a Thisbe, aby vytvořil komediální a sebereferenční podzápletku ve Snu noci svatojánské. Tento podkres zvyšuje emocionální rozsah a tematickou složitost hry a zároveň poskytuje nezapomenutelný a zábavný prvek.