1. Bučení a syčení: Diváci během představení hlasitě pískali a syčeli. Tyto zvuky sloužily hercům i divadelní společnosti jako jasné znamení, že publikum není potěšeno.
2. Házení předmětů: V některých případech členové publika házeli na pódium předměty, jako je shnilé ovoce, zelenina nebo dokonce drobné mince, aby vyjádřili svou nespokojenost. To byla extrémní forma nesouhlasu.
3. Křik a posměch: Diváci mohou během představení křičet, posmívat se a dělat různé hanlivé komentáře. Toto bouřlivé chování by narušilo hru a sloužilo jako jasný náznak nespokojenosti.
4. Odchod: Pokud by významná část publika silně pocítila jejich nesouhlas, mohla kolektivně opustit divadlo. Odchod byl symbolickým gestem, které demonstrovalo naprosté odmítnutí hry publikem.
5. Veřejná kritika: Po představení mohou nespokojení divadelníci napsat negativní recenze nebo kritiku hry. Mohli také vyjádřit svou nelibost prostřednictvím brožur, ústního podání nebo dokonce publikací, jako jsou velké noviny a noviny.
Je důležité poznamenat, že tyto formy vyjádření nespokojenosti byly v alžbětinském období běžnější, než by byly dnes považovány za přijatelné. Dramaturgové a divadelní společnosti pečlivě zvažovali zpětnou vazbu publika, protože jejich úspěch a pověst silně závisely na souhlasu a přízni mas.