Na začátku je Macbeth zobrazen jako loajální a udatný generál, oslavovaný králem Duncanem za jeho statečnost v bitvě. První scéna ho vykresluje jako odvážného a čestného jedince, kterého respektují jak jeho vrstevníci, tak král. Setkání se třemi čarodějnicemi však zasadí do jeho mysli semena ctižádosti a začne se bavit o možnosti stát se králem.
Jak obě scény postupují, jsme svědky výrazné proměny Macbethovy postavy. Pohltí ho touha po moci a je ochotný páchat ohavné činy, aby dosáhl svého cíle. Své činy racionalizuje, přesvědčuje se, že jsou nezbytné k zajištění jeho pozice a ochraně jeho budoucnosti. Začne ho ale tížit svědomí, zažívá pocity viny, výčitky svědomí a strach.
Vražda krále Duncana znamená zlom v Macbethově morálním úpadku. Po činu se stane paranoidním, pronásledován vidinami a halucinacemi. Ztrácí smysl pro morálku a lidskost, stává se bezohledným a tyranským. Jeho interakce s Lady Macbeth dále odhalují rozsah jeho morálního úpadku, když se jejich činy stále více vymykají z kloubů a nakonec podlehne šílenství.
Na závěr, scény 1 a 2 demonstrují jasný pád z milosti pro Macbetha. Začíná jako vznešený a uznávaný válečník, ale podlehne svým temným touhám a vlivu zla. Jeho morální úpadek je evidentní v jeho ochotě spáchat vraždu, ztrátě empatie a viny a jeho propadu do šílenství. Tato rychlá proměna připravuje půdu pro tragické důsledky, které následují v pozdějších aktech hry.