Po obdržení proroctví od čarodějnic se však Macbethova povaha začíná měnit. Stává se stále ctižádostivějším a poháněným svou touhou po moci. Je ochoten spáchat násilné činy a zrady, aby dosáhl svých cílů. Macbeth se stává tyranským a bezohledným a jeho činy ničí nejen jeho samotného, ale i životy jeho okolí.
Jedním z určujících aspektů Macbethovy postavy je jeho vina a výčitky svědomí. Poté, co zavraždil Duncana, je zaplaven pocitem viny a hrůzy. Zažívá noční děsy, halucinace a další známky emocionálního a psychického strádání. Macbethovy vnitřní boje odrážejí vnitřní konflikt mezi jeho touhou po moci a vědomím, že to, co udělal, je morálně špatné.
Navzdory své krutosti a bezohlednosti se Macbeth také projevuje jako sympatická postava. Trápí ho jeho vina a je si vědom strašných následků svých činů. Občas vyjadřuje lítost a touhu osvobodit se od břemene svých činů. Tato složitost dodává jeho postavě hloubku a dělá z něj víc než jen jednorozměrného padoucha.
Závěrem lze říci, že Macbeth je psychologicky komplexní a dobře vyvinutá postava, jejíž proměna z loajálního válečníka ve zkorumpovaného tyrana je ústředním tématem a zápletkou hry. Jeho sestup do temnoty a jeho boj s vinou odrážejí destruktivní sílu ambicí a chamtivosti a zanechávají na diváky trvalý dopad.