- Obsazení výhradně muži: Ženy v alžbětinské Anglii nesměly vystupovat na jevišti, a tak všechny ženské role hráli muži. To vedlo k vývoji specializované herecké techniky známé jako „chlapečtí herci“, kteří byli od mládí trénováni hrát ženské postavy.
- Propracované kostýmy: Alžbětinské divadlo bylo známé svými honosnými kostýmy, které často odrážely společenské postavení a bohatství postav. Kostýmy byly často vyrobeny z drahých látek a zdobeny složitými výšivkami, šperky a jinými ozdobami.
- Minimální sady: Alžbětinská jeviště byla typicky holá, s malou nebo žádnou scenérií. To bylo částečně způsobeno skutečností, že divadla byla často dočasnými stavbami a bylo nepraktické stavět komplikované kulisy. Použití minimálních kulis však umožnilo větší flexibilitu při inscenování a povzbudilo diváky, aby využili svou představivost k vytvoření prostředí.
- Účast publika: Alžbětinské publikum bylo často velmi hlasité a interaktivní. Fandili, bučeli a hecovali herce a někdy dokonce házeli věci na jeviště. Tato úroveň účasti diváků pomohla vytvořit v divadle pocit komunity a vzrušení.
- Improvizace: Od alžbětinských herců se očekávala schopnost improvizace a reakce na reakce publika. To vedlo k velké míře spontánnosti a kreativity při vystoupeních.
- lekce morálky: Mnoho alžbětinských her bylo napsáno jako poučení z morálky. Tyto hry často zkoumaly témata jako láska, čest, zrada a pomsta. Lekce, které tyto hry přinesly, byly relevantní pro životy diváků a pomohly utvářet morální hodnoty alžbětinské společnosti.