1. Divadelní etiketa :V minulosti se přísně dodržovala divadelní etiketa. Od diváků se očekávalo, že budou během představení uctiví a mlčí. Potlesk byl vyhrazen pro konec aktů nebo scén a jakékoli narušení bylo považováno za hrubé a neuctivé. V dnešní době je divadelní etiketa uvolněnější, diváci jsou během představení výraznější a interaktivnější.
2. Kodex oblékání :V minulosti bylo pro návštěvu divadla často vyžadováno společenské oblečení. Od mužů se očekávalo, že budou nosit obleky, zatímco ženy nosily večerní róby nebo šaty. To bylo vnímáno jako projev úcty k účinkujícím i k divadlu samotnému. Dnes jsou pravidla oblékání obecně neformálnější, publikum často nosí směs formálního a neformálního oblečení.
3. Přestávky :V minulosti měly divadelní představení obvykle delší přestávky, někdy trvající až 20–30 minut. Tyto přestávky byly příležitostí pro diváky, aby se stýkali, protáhli se a osvěžili své nápoje a občerstvení. Produkce moderního divadla mají často kratší přestávky, nebo vůbec žádné, aby udržely plynulost představení.
4. Kouření :Kouření bylo kdysi běžné v divadlech s vyhrazenými kuřáckými prostory nebo kuřáckými sekcemi. Jak rostlo povědomí veřejnosti o škodlivých účincích kouření, kouření bylo nakonec ve většině kin zakázáno. Dnes jsou divadla obecně nekuřácká prostředí.
5. Technologie :Používání technologie v kinech se v průběhu let dramaticky změnilo. V minulosti se divadelní produkce opírala o tradiční jevištní výpravy, osvětlení a zvukové efekty. Dnes divadla využívají pokročilé technologie, jako jsou digitální projekce, pohyblivé scény a počítačové osvětlení, aby vytvořily pohlcující a vizuálně podmanivé zážitky.
6. Přístupnost :V minulosti nebyla divadla pro lidi s handicapem tak přístupná jako dnes. Funkce usnadnění přístupu, jako jsou rampy pro invalidní vozíky, výtahy a zvukem popsaná představení, byly méně běžné. Moderní divadla jsou navržena s ohledem na inkluzivitu a zajišťují, aby si divadelní představení mohli užít i zdravotně postižení.
7. Dostupnost :V minulosti bylo živé divadlo primárně omezeno na velká města a kulturní centra. Dnes, s rozmachem regionálních divadel a zájezdových produkcí, se živé divadlo stalo dostupnější pro lidi v menších městech a obcích, čímž se rozšířil jeho dosah a dopad.
Celkově se divadelní zážitek v průběhu času výrazně vyvíjel, přizpůsoboval se měnícím se společenským normám, technologickému pokroku a potřebě inkluzivity a dostupnosti. Zatímco některé aspekty divadelní tradice zůstávají, moderní divadlo nabízí divákům rozmanitější, dynamičtější a poutavější zážitek.