Epic Theatre :
1. Brechtovský přístup: Epické divadlo je spojeno především s německým dramatikem Bertoltem Brechtem. Brecht se snažil vytvořit formu divadla, která by byla didaktická a kritická vůči sociálním otázkám.
2. Efekt odcizení: Epické divadlo využívá „efekt odcizení“, aby se zabránilo emocionálnímu zapojení diváků do hry a povzbudilo je ke kritickému zkoumání událostí na jevišti.
3. Vypravěč: Epické divadlo často využívá vypravěče, který přímo oslovuje publikum, poskytuje kontext a komentuje děj hry.
4. Nelineární struktura: Epické divadlo se nedrží lineární dějové linie. Může obsahovat flashbacky, flashforwardy a mezihry, které představují fragmentovaný a nesouvislý příběh.
5. Herci jako vypravěči: Herci v epickém divadle plně neztělesňují své role, ale slouží spíše jako vypravěči, kteří představují a komentují události hry.
6. Minimální návrh scény: Epické divadlo má tendenci mít minimalistickou výpravu s minimem rekvizit a dekorací. Důraz je kladen spíše na příběh a nápady než na propracované vizuály.
Naturalismus :
1. Ibsen a Stanislavski: Naturalismus se objevil jako reakce na konvenční a umělé divadelní styly 19. století. Jeho průkopníky byli dramatici jako Henrik Ibsen a divadelní praktici jako Konstantin Stanislavski.
2. Realismus v herectví: Naturalismus si klade za cíl vytvořit na jevišti pocit reality. Herci se snaží plně ztělesnit své postavy a vytvořit uvěřitelné výkony.
3. Iluze reality: Naturalistické hry se snaží vytvořit iluzi reality tím, že věnují velkou pozornost autentickým dialogům, detailnímu prostředí a realistickým postavám.
4. Čtvrtá stěna: Naturalismus zachovává čtvrtou stěnu, to znamená, že herci neoslovují přímo publikum. Děj hry se odehrává v mezích fiktivního světa.
5. Lineární příběh: Naturalistické hry obvykle sledují chronologickou strukturu vyprávění a odvíjejí příběh v logickém sledu.
6. Podrobná scenérie: Naturalismus často obsahuje propracované kulisy a rekvizity navržené tak, aby replikovaly prostředí skutečného života a vytvořily pocit věrohodnosti.
Epické divadlo si v podstatě klade za cíl prezentovat kritický a analytický pohled na společnost, přičemž často používá stylizované techniky k oddálení publika od vyprávění. Na druhé straně naturalismus usiluje o realistické zobrazení, ponořuje diváky do věrohodné iluze reality prostřednictvím realistického herectví a detailních scén.