Zde jsou některé z klíčových rozdílů mezi epickým divadlem a tradičním divadlem:
* Struktura: Tradiční divadlo obvykle sleduje lineární narativní strukturu se začátkem, středem a koncem. Na druhé straně epické divadlo často používá nelineární strukturu, přičemž scény jsou prezentovány v nechronologickém pořadí nebo jsou proloženy jinými prvky, jako je vyprávění nebo komentář.
* Postavy: Tradiční divadlo se vyznačuje složitými, dobře propracovanými postavami, se kterými se diváci mohou identifikovat. Epické divadlo naproti tomu často představuje postavy jako typy či představitele sociálních skupin či idejí.
* Nastavení: Tradiční divadlo se obvykle odehrává v realistickém prostředí, které je navrženo tak, aby vyvolalo u diváků pocit ponoření. Na druhé straně epické divadlo často používá stylizované nebo abstraktní prostředí, které má upozornit na umělost divadla a povzbudit diváky k zamyšlení nad poselstvím hry.
* Interakce s publikem: Tradiční divadlo obvykle nezahrnuje přímou interakci mezi herci a publikem. Na druhé straně epické divadlo často používá techniky jako přímé oslovení, prolomení čtvrté zdi a účast publika k vytvoření pocitu interakce a zpochybnění tradičního vztahu mezi performerem a divákem.
* Účel: Tradiční divadlo si obvykle klade za cíl pobavit publikum a vyvolat emocionální reakce. Na druhé straně epické divadlo má za cíl diváky vzdělávat a provokovat, povzbuzovat je, aby kriticky přemýšleli o světě kolem sebe a podnikli kroky k řešení sociálních a politických problémů.
Celkově je epické divadlo osobitou formou divadla, které nabízí jinou estetiku a přístup k vyprávění než tradiční divadlo. Snaží se zapojit diváky intelektuálně a politicky a vyzývá je, aby kriticky přemýšleli o problémech prezentovaných ve hře a zvážili svou vlastní roli ve společnosti.