1. Open-air vs. uzavřená divadla: Alžbětinská divadla, jako je Globe Theatre, byly stavby pod širým nebem, které vystavovaly diváky živlům. Na rozdíl od toho jsou moderní divadla obvykle uzavřená a poskytují řízené osvětlení, akustiku a klima.
2. Zapojení a účast publika: Alžbětinské divadlo povzbuzovalo aktivní účast publika prostřednictvím jásotu, vypískání a hecování. Moderní divadelní zážitky bývají pasivnější, od diváků se očekává, že budou mlčet a soustředit se na jeviště.
3. Herecké techniky a konvence: Alžbětinští herci využívali přehnaná gesta a vokální projekci k předávání emocí a poselství publiku ve velkých divadlech pod širým nebem. Moderní herecké styly jsou často naturalističtější a subtilnější.
4. Kostýmy a inscenace: Kostýmy alžbětinského divadla byly často okázalé a symbolické, s důrazem na zobrazení společenského postavení a charakterových vlastností. Moderní divadelní kostýmy mohou upřednostňovat realismus, minimalismus nebo konceptuální interpretace hry. Inscenační techniky v alžbětinské době byly relativně jednoduché ve srovnání s moderními produkcemi, které využívají pokročilé osvětlení, zvukové efekty a speciální efekty.
5. Repertoárový systém vs. dlouhé běhy: Alžbětinské divadelní společnosti fungovaly na repertoárovém systému, kde hrály různé hry v různé dny, což umožňovalo větší rozmanitost prezentovaných her. Moderní divadla často provozují jednu inscenaci po delší období, známé jako dlouhý běh.
6. Demografické údaje publika a sociální kontext: Alžbětinské divadelní publikum bylo různorodé, sahalo od vyšších vrstev až po nižší vrstvy a hry často odrážely současné společenské a politické problémy. Diváci moderního divadla mohou mít různé demografické složení a uváděné hry mohou odrážet aktuální společenská, kulturní a politická témata.
7. Technologický pokrok: Moderní divadla těží z pokroků v oblasti osvětlení, zvuku, videoprojekce a dalších technických prvků, které umocňují celkový divadelní zážitek. Tyto pokroky nebyly dostupné pro alžbětinské divadelní produkce.
8. Genderové role: V alžbětinském divadle všechny role včetně ženských hráli mužští herci. Moderní divadlo umožňuje hercům obou pohlaví hrát širší škálu rolí, čímž se zvyšuje inkluzivita a reprezentace.
9. Vztah mezi dramatikem a publikem: V alžbětinské době měli dramatici jako William Shakespeare blízký vztah se svým publikem, často psali hry, které rezonovaly s jejich kulturním kontextem a každodenním životem. Moderní dramatici mohou mít na mysli širší nebo rozmanitější publikum, které vyhovuje různým vkusům a preferencím.
Tyto rozdíly zdůrazňují vývoj divadelních postupů a měnící se dynamiku mezi divadlem, publikem a společností v průběhu času.