Mnoho herců a divadelníků bylo během Interregna nuceno najít si jinou práci. Někteří se připojili k kočovným skupinám bavičů, které vystupovaly na jarmarcích a trzích. Jiní se skrývali nebo dokonce vstoupili do armády. Několik herců, jako je Edward Alleyn, bylo schopno pokračovat v hraní díky získání zvláštního povolení od parlamentu.
Divadla zůstala zavřená i po skončení Interregna v roce 1660. Částečně to bylo způsobeno přetrvávajícím puritánským vlivem v tehdejší Anglii. Puritáni považovali divadlo za hříšnou a nemorální činnost a byli odhodláni ji potlačit.
V roce 1660 byl na anglický trůn znovu dosazen Karel II. Charles byl velkým mecenášem divadla a brzy pomohl oživit anglický divadelní průmysl. Udělil patenty dvěma hereckým společnostem, King's Company a Duke's Company, a tyto společnosti postavily nová divadla v Londýně.
Znovuotevření divadel vedlo k nové éře prosperity anglického divadla. Dramatici jako William Shakespeare, John Dryden a William Congreve během této doby napsali nové hry a anglické divadlo se opět stalo jednou z nejoblíbenějších forem zábavy v Anglii.