1. Aliterace: Opakování souhláskových hlásek na začátku slov, jako je "pitter-patter" nebo "rychlá hnědá liška přeskočila líného psa."
2. Protiklad: Spojení dvou kontrastních myšlenek nebo obrazů, jako je „láska a nenávist“ nebo „světlo a tma“.
3. Asonance: Opakování zvuků samohlásek ve slovech, jako je „beat“ a „setkat se“ nebo „déšť“ a „bolest“.
4. Souzvuk: Opakování souhláskových zvuků ve slovech, jako je „netopýr“ a „kočka“ nebo „pes“ a „mlha“.
5. Hyperbola: Nadsázka používaná k vytvoření důrazu nebo humoru, jako například „Smál jsem se tak, že jsem plakal“ nebo „Mám takový hlad, že bych mohl sníst koně“.
6. Metafora: Srovnání dvou odlišných věcí bez použití slov „jako“ nebo „jako“, například „Měsíc je perla na noční obloze“ nebo „život je cesta“.
7. Metonymie: Záměna jednoho slova za druhé, které je s tím úzce spojeno, jako například „koruna“ za „krále“ nebo „Bílý dům“ za „prezident“.
8. Onomatopoje: Použití slov napodobujících zvuky, jako je „bzučení“, „syčení“, „houkání“, „šplouchání“, „praskání“, „prskání“, „cvrlikání“ nebo „rachot“.
9. Oxymoron: Kombinace dvou zdánlivě protichůdných pojmů, jako je „jumbo kreveta“ nebo „hořkosladký“.
10. Paralelnost: Použití podobných gramatických struktur v po sobě jdoucích frázích nebo větách, jako například "Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem" nebo "My lidé, abychom vytvořili dokonalejší jednotu..."
11. Personifikace: Dávat lidské vlastnosti zvířeti, předmětu nebo nápadu, jako například „vítr šeptal mezi stromy“ nebo „hvězdy tančily na nebi“.
12. Připodobnění: Srovnání dvou odlišných věcí pomocí slov „jako“ nebo „jako“, například „běžel jako vítr“ nebo „byla šťastná jako škeble“.
Když se seznámíte s těmito a dalšími rétorickými prostředky, můžete lépe porozumět a ocenit sílu jazyka a jeho použití k vyjádření významu a vytvoření vlivu v psaní a řeči.