Klasické monology byly používány v literatuře a dramatu po celá staletí a některé z nejznámějších příkladů zahrnují:
* Hamletův monolog „Být či nebýt“ v Shakespearově _Hamletovi_
* Projev Marka Antonyho „Přátelé, Římané, krajané“ v Shakespearově _Julius Caesar_
* Projev Portie „Kvalita milosrdenství“ v Shakespearově Kupci benátském
* Píseň "Willow" Desdemony v Shakespearově _Othello_
* Projev Johna Proctora „Život, žena, život“ v _The Crucible_ Arthura Millera
To je jen několik příkladů z mnoha klasických monologů, které byly v průběhu let napsány. Klasické monology se nadále používají v současné literatuře a dramatu a zůstávají důležitou součástí divadelní tradice.
Zde jsou některé z charakteristik klasického monologu:
* Délka: Klasické monology mohou mít různou délku, od několika řádků po několik stránek.
* Styl: Monology jsou často psány ve zvýšeném nebo poetickém stylu, s bohatým užíváním metafor a jazyka.
* Obsah: Monology mohou obsahovat filozofické úvahy, osobní odhalení nebo spiknutí.
* Účel: Monology se používají k odhalení postavy, posunu děje a vytvoření dramatického napětí.
Klasické monology jsou mocným nástrojem pro spisovatele a lze je použít k vytvoření některých z nejpamátnějších a nejdojemnějších momentů v literatuře a dramatu.